Česky
Rozvoj partnerství a přeshraničních vazeb    
při obnově kulturního dědictví ve správě Paulínů (Ostrava - Přívoz a Mochów)    
leták ke stažení v .pdf    
     
Přívoz    

Přívoz je bývalou osadou dnes se nacházející na území Ostravy. Jeho název pochází od slova převoz – ten se zde nacházel na obchodní cestě z Opavy do Těšína. První písemná zmínka o Přívozu pochází z roku 1377. V současnosti je částí čtvrti Moravská Ostrava a Přívoz.
Na rozvoj osady mělo vliv vybudování železničního nádraží a nález černého uhlí na jejím území. Rychle vznikající nové průmyslové podniky způsobily vzrůst počtu obyvatel. Spolu s hospodářským rozvojem Přívozu v druhé polovině 19. století rostla touha obyvatel získat pro osadu městská práva. Vláda jako podmínku požadovala budovu farního kostela a existenci oddělené duchovní správy. Tato myšlenka byla rychle vtělena v život. Projekt kostela byl zamluven u evropského slavného umělce, architekta Camilla Sitteho, ředitele Státní průmyslové školy ve Vídni. Architekt Sitte navrhl nejen kostel s farou, ale vypracoval územní plán celého Přívozu, který je dnes ceněný i v organizaci UNESCO.
 
KOSTEL
Stavba nového kostela začala 26. června 1896 a svatyně měla být dokončena 2 roky později na památku 50-letého panování císaře Františka Josefa I. Kostel však posvětil Olomoucký arcibiskup Dr. Theodor Kohn na slavnost Nanebevzetí Panny Marie 15. srpna 1899.
Kostel je vybudován v novogoticko-románském.slohu  Půdorys svatyně tvoří  křížová loď a do ní je vbudována oválná rotunda přikrytá střechou podle systému Moniera. Délka kostela je 36,43 m a šířka 27 m. Přední stranu kostela tvoří dvě vysoké gotické věže, které měří až 67 m. Průčelí kostela je tvořeno pavlánem, jakoby baldachýnem nad hlavním portálem, který tvoří velké kruhové gotické okno a hlavní vchod.
Hlavní vstup přechází do předsíně v délce 5 m. Na její pravé straně je kaple Matky Boží Bolestné s oltářem a pietou. Kostel má ještě dva hlavní vchody na protilehlých stranách v polovině délky hlavní loďe. Nad bočními vchody jsou umístěny dvě velká okna, propouštějící do kostela mnoho světla. Okna měly vitráže, ale ty byli zničeny za II světové války.
Východní strana presbytáře je spojena s kaplí sv. Aloise, zvaná také křestní kaple (byla v ní umístěná křtitelnice). Na západní straně presbytáře je vchod do sakristie. Na hlavním oltáři je umístěn obraz Neposkvrněné Matky Boží, patronky kostela. Autorem obrazu je známý akademický malíř František Ženíšek. Obraz daroval arcibiskup Theodor Kohn.
U kostela se nachází jednopatrová fara, která se v roce 1994 přeměnila na sídlo Kláštera Paulínů. V přízemí se nachází kaple, dvě kanceláře, kuchyně a dva sály. První patro je určeno pro řádové bratry. V minulosti přes 30 let byly sály obsazeny Archivem Města Ostravy.
 
HISTORIE FARNOSTI
Prvním farářem v Přívoze byl P. Josef Žídek, jmenovaný 31.03.1901. Zakládal křesťanské bratrstva, byl vyhledávaným zpovědníkem, organizoval eucharistické slavnosti, misie a při tom také hodně cestoval. Znal jazyk italský, polský i francouzský.
Po něm nastoupil kněz Karel Petr, který byl velmi oblíbeným kazatelem, milovníkem knížek a psal články do novin i časopisů. Psal také kritiky vědeckých děl a spisů a organizoval biblické kurzy. Byl také štědrým podporovatelem charity.
Následujícím farářem byl od roku 1932 až do roku 1960 P. František Srovnalík. I on udělal mnoho pro farnost i pro celou Ostravu. Po něm postupně nastoupili kněží: Emil Rašner, Vilém Tvarůžek a Josef Hlaváček. Po smrti P. Hlaváčka v roku 1992 zůstala fara neobsazená a sloužit přijížděl ze sousední farnosti P. Václav Altrichter.
 
PAULÍNI
Když byla farnost neobsazená, někteří aktivní farníci usilovali o to, aby do Přívozu přišel nový duchovní správce. Jejich snaha zamířila také na Jasnou Horu do řádu Paulínů v polském městě Čenstochová.. Po několika rozmluvách  s ostravským děkanem a olomouckým biskupem, představený řádu O. Jan Nalaskowski rozhodl o převzetí fary v Ostravě-Přívoze řádem Paulínů. Prvním farářem a zároveň představeným byl P. Franciszek Gajewski. Zároveň s ním byli do Ostravy posláni novokněz Wiesław Zając a bratr Robert Malinowski. Slavnostní uvedení nových duchovních bylo 31. července 1994 při účasti pomocného biskupa Josefa Hrdličky spolu s generálním představeným řádu O. Janem Nalaskowskim. Počátky kláštera nebyly lehké vzhledem k jazykovým těžkostem i k materiálnímu zabezpečení. V tom čase první patro fary stále ještě využíval městský archiv.
 
ŽIVOT VE FARNOSTI
Vlivem Paulínů v Ostravě farnost Neposkvrněného početí Panny Marie změnila svou tvář. Jenom sama skutečnost, že duchovní správce nedojíždí, ale je stále při kostele má pozitivní vliv na farnost.
V roku 1999  a 2009 se konali farní misie a poté mnohokrát již byli organizovány duchovní obnovy vedené českými i zahraničními řečníky.
Ve farnosti se schází několik křesťanských společenství. Fara se stala centrem otevřeným nejen pro potřeby farnosti, ale i pro širší duchovní pomoc. Do netypických aktivit je možno započíst kluby pro děti, večery chval, setkání kněží, práci s Romy či bezdomovci, kurzy pro nevěřící i hledající. Každý měsíc jsou organizované celodenní nebo víkendová akce pro děti. O prázdninách jsou již několik let pořádány tábory pro děti.
Na počátku roku 2000 se zavedla Mše svaté pro mladé s jejich hudebním doprovázením. Po čase se stala tato mše nejnavštěvovanější v tomto kostele.
Farnost již několik let vydává svůj vlastní měsíčník a má vlastní internetové stránky. Při farnosti existuje také divadelní kroužek.
Na území farnosti se nalézají dvě střední a tři základní školy, jedna z nich je škola církevní. Z této školy děti přicházejí ve středy na svoji Mši svatou.
V současnosti ve farnosti pracují dva kněží, tři pastorační asistenti a několik dobrovolníků. Práce se nesoustředí jen na rámec farnosti, ale má větší dosah. Týká se služby v Národním týmu koordinátorů hnutí charismatické obnovy, diecézní pastorační rady, radě charity, práci ve vězení, zpovídání řeholních sester, vedení exercicií a rekolekcí. Z farnosti vyšla iniciativa organizování ekumenické modlitby za město Ostravu, která má setkání dvakrát ročně.
Od 08. 12. 2006 mají na území farnosti klášter sestry Misionářky lásky, které založila Matka Tereza. Ty  převzali dům od sester Františkánek, které od svého založení přes sto let pracovali v této čtvrti. Sestry Misionářky, podobně jako Františkánky, pomáhají v Domu pro seniory a také působí mezi  romským obyvatelstvem a také pomáhají bezdomovcům. Jednou v týdně je u sester Mše svatá pro rodiny. Kromě toho, jsou mše zároveň v domu pro seniory.

 


Z dějin kostela a kláštera paulínů v Mochově.
Dějiny farnosti Mochów - Pauliny jsou těsně spojeny s dějinami městečka Głogówka. Již začátkem 13. století se na tzv. Mariánské louce nacházel malý kostel. V roce 1241 Tataři napadli Głogówek, Mochów a jiné blízké obce, nemohli se však dostat do kostela na na Mariánské louce kvůli bažinám, které ho obklopovaly. Pauliny do Mochowa přivedl kníže Władysław Opolczyk v roce 1388. Dal pro ně vystavět kostel a klášter na místě dosavadního kostela a přivedl do něj 12 paulinů.
V roce 1578 roce byly rozebrány zbytky zničeného kláštera v Mochově a díky pomoci z Jasné Hory byl vybudován nový dům pro pauliny. Velké úsilí, aby se celá věc podařila, vynaložil otec převor Maciej Konin. Klášter umístěný v ústraní za městem vytvářel vhodné podmínky pro kontemplativní život.
Mochovský klášter se v době války se Švédy stal skrýší obrazu Bohorodičky z Jasné Hory. Byl to král, kdo chtěl mít u sebe zázračný obraz a přemluvil pauliny, aby jej přenesli a ukryli jej v Mochově, anebo sami paulini uznali za vhodné odvézt Matku Boží na bezpečné místo, na kterém jako bezdomovec přebýval polský král? Dnes je na tuto otázku těžko odpovědět.  Pravděpodobně z obou důvodů bylo rozhodnuto, aby byl zázračný obraz dne 8. listopadu 1655 vyvezen z Čenstochové do kostela paulinů v Mochově. Zde byl uchováván až do velikonoc r. 1656 a potom se přes Opole a Olesno vrátil zpět na Jasnou Horu. Celou věc zorganizoval proviniciál Teofil Bronowski, který po celou dobu vykonával dozor nad zázračnou podobiznou jako nejcennějším pokladem národním i náboženským. Henryk Sienkiewicz v románě Potopa líčí scénu, ve které král leží v głogoveckém kostele. Stejná scéna se musela časteji opakovat v Mochově, kde se skrýval obraz z Jasné Hory. Historikové přepokládají, że text přísahy Jana Kazimíra vznikl během pobytu krále v Głogówku a má hlubokou souvislost s jeho navštívením Bohorodičky v mochowském kostele. Na sv. Štěpána roku 1655 se král vydal směrem ke Krakowu. Obraz se vrátil na Jasnou Horu teprve o čtyři měsíce později (16. dubna roku 1656).
Po 442 letech své existence byl klášter paulinů definitivně zrušen pruskou vládou v roce 1813, fakticky však již v roce 1810, neboť tehdy bylo paulinům zakázáno nosit řádový oděv.
Nynější kostel zasvěcený sv. Trojici byl vybudován v XVIII. století a přestavěn v letech 1910-1911. Klášter zachovaný do dnešních dnů pochází z roku 1668. Při kostele existovalo bratrstvo Andělů Strážců, založené 2 července roku 1693. Mochovský klášter patřil spíše do řady menších klášterů – tak například v roce 1810 zde byli pouze 4 otcové a 2 bratři.
Po likvidaci kláštera paulinů získal ve dražbě majetek popaulinský a také kostel s klášterem a hospodářskými budovami okresní výběrčí poplatků Hann. Kostel byl změněn na sklad a v klášteře byl zřízen hostinec. Po smrti Hanna prodali jeho dědici veškeré popaulinské usedlosti obyvatelům Głogówky: Janu Polowi a Józefu Olbrichtowi. Ti pak opravili kapli sv. Jana Nepomuckého u ohrady farního úřadu. Chtěli také opravit kostel. 31. října roku 1844 však prodali kostel a klášter hraběti Oppersdorfowi. V roce 1845 dal hrabě pokrýt kostel šindelem a provedl opravu budovy. V roce 1850 hrabě Oppersdorf daroval kostelu a klášteru diecéze právo využívat je přes sestry boromejky, které zde zřídily nemocnici a prováděly charitativní práce ve větším měřítku a rozvíjely vychovatelsko-didaktickou činnost.
Teprve 12. září 1844 byla v Mochově založena nová fara se závazkem starat se o farnost, po roce 1850 byl učiněn pokus Mochow znovu připojit k farnosti Głogówek. Díky různým darům a obětem byla na „paulinských loukách“ založena samostatná farnost a byly k ní připojeny nové vesnice: Błażejowice a Leśnik. V roce 1861 byla vystavěna budova fary.
Po domluvě mezi P. Jerzym Tomzińskim, generálem řádu, a biskupem Františkem Jopem, administrátorem apoštolským diecéze opolské, paulini opět převzali faru Mochov dne 15. července r. 1972. Farnost jim předal dosavadní farář Leon Kara. Při příležitosti pouti, která byla přesunuta ze 16. července na neděli 15. července 1972, přišel jako první paulin P. Piotr Morciniec, původem Slezan. Farníci přijali srdečně také prvního paulina, faráře otce Marcina Mendalka, který do Mochova přišel 30. července roku 1972. Na paulinských loukách se znovu objevily bílé hábity. Kostel a fara potřebovaly okamžitou opravu. Klášter obsadily starší sestry boromejky. Otcové se ubytovali na faře. Na hospodářské budovy byl nepříjemný pohled.
Díky úsilí prvního faráře paulina P. Marcina Mendalka (1972-1981) byl vymalován interiér kostela a omítnut jeho vnějšek. Byly zrestaurovány varhany a obnovena fara. Za druhého faráře P. Cypriana Kubika (1981-1986) byla kopule kostelní věže pokryta měděným plechem, vydlážděn chodník kolem kostela na farním hřbitově a zrestaurovány hospodářské budovy, byl v nich zřízen sál pro katechezi a schůzky farníků jakož i garáže, zachody a místnosti pro hosty. Paulini provádějí činnost typicky farní. Ve Slezsku existují osobité náboženské zvyky, jako např. rodinné slavnosti při výročí křtu dítěte, výročí úmrtí, dovršení 50. let života (Abraham) a také farní slavnosti, dožínky na druhou neděli říjnovou.
Poutní slavnosti se konají na svátky sv. Pavla Poustevníka, Nejsvětější Trojice, Matky Boží Škapulířové a Matky Boží Jasnohorské.
P. Stanislav Turek, generální představený řádu, dokončil vykoupení kláštera z rukou sester boromejek.
V červenci r. 2002 P. Leon Chałupka, generální administrátor, zahájil generální opravu a konzervační práce v tomto klášteře. Projekty zpracované prof. Andrzejem Białkiewiczem byly schváleny památkovým úřadem v Opole a bylo získáno stavební povolení od okresního úřadu. Rozsah prací byl velký, počínaje výměnou střešní vazby a konče klášterními základy. Zahrnoval také okolí a hospodářské budovy. Obnoven byl historický refektář s pěknými freskami ze života sv Pavla Prvního Poustevníka. Při této příležitosti byla také vydána upomínková deska paulinského skladatele, otce Erika (Jiřího Hieronyma) Briknera (1705-1760), který zde ukončil svoji zemskou pouť, při 300-letém výročí jeho narození. V roce 2005 sem byl přenesen postulát, čili základní formace řádových bratří pod péčí o. Józefa Stępnia, představeného domu a faráře. Jsou zde také organizované rekolekce, obzvláště pro bratry kleriky před věčnými sliby a kněžskými svěceními.

   
 
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
  • An Image Slideshow
Kalendář
Říjen 2017
P Ú S Č P S N
25 26 27 28 29 30 1
2 3 4 5 6 7 8
9 10 11 12 13 14 15
16 17 18 19 20 21 22
23 24 25 26 27 28 29
30 31 1 2 3 4 5

Banery
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner
Banner